Vzhledem k tomu, že hlavní kouč Robin Ptáček je na dovolené na neurčito, byl jsem vyslán na florbalový turnaj. O tomto sportu toho moc nevím, tak jsem si s sebou vzal knihu, že těch pár hodin příjemně vyplním. Po usednutí do hlediště jsem ale zjistil, že jsou moje týmy beze mě bezradné. Proto jsem knihu ani nevybalil a sestoupil na střídačku, kde jsem začal podávat taktické pokyny (většinou kolik minut chybí do konce).
První dva chlapecké zápasy to vypadalo, že se bude jednat spíš o ragby. I Honza Skála se potřeboval trochu vybouřit, než začal hrát jako Pastrňák (žádného florbalistu neznám). Holky hrály daleko pohledněji, soupeřky se za celý zápas téměř nedotkly. To se změnilo až v zápasech o medaile, kde se asi nechaly inspirovat Honzou a vybojovaly skvělé třetí místo.
Kluci prohráli boj o finále o jediný gól s týmem, který měl na tričku napsáno, že jsou mistři Česka Po zápase za mnou přišel kouč soupeře a zpocený mi gratuloval ke skvělému zápasu. Tímhle výkonem si kluci nezískali jen respekt soupeřů, ale i sympatie místních slečen. Ty přestaly fandit svému týmu a přešly na naši stranu. Zápas o třetí místo dospěl až k samostatným nájezdům, které – za mohutné podpory našeho dívčího týmu a místních fanynek – kluci suverénně ovládli. Vybojovali bronzové medaile (a k nim i dřevěný pohár), a když vyšli z haly, čekal je další úspěch: místní slečny je zastavovaly s žádostí o autogram.
Z nosiče vody hlavním trenérem. Život píše nečekané scénáře. Omlouvám se, Robine.
Díky!
Váš kouč
Mgr. Tomáš Kasper
